Pudl je známý svojí věrností, inteligencí, ochotou učit se a být vycvičený. Pudl se dobře cítí ve společnosti členů rodiny, miluje svého pána, kterému je naprosto oddán, ale vyžaduje jeho pozornost. Zbožňují plavání a hru s míčem. Pudl je poslušný, příkazy svého pána si dobře zapamatuje, a proto se také lehce cvičí. Malincí pudli mají, pro svoji nervozitu, sklony k častému štěkání. Jsou také často nemocní.

Anglický název plemena: Poodle, Caniche

Krajina původu: Francie.

Doba vzniku: Toy a trpasličí pudl: 17. Století. Střední pudl: 16. Století. Velký pudl: starověk.

Původní využití: Společník, kromě velkého pudla, který byl využíván jako lovecký pes se zaměřením na vodní ptactvo.

Využití dnes: Společník.

Průměrná délka života: Toy pudl: 14 let. Trpasličí pudl: 14 – 16 let. Střední pudl: 14 – 16 let. Velký pudl: až 18 let.

Hmotnost: Toy pudl: do 5 kg. Trpasličí pudl: do 7 kg. Střední pudl: 15 – 19 kg. Velký pudl: do 30 kg.

Výška v kohoutku: Toy pudl: 25 – 28 cm. Trpasličí pudl: 28 – 35 cm. Střední pudl: 35 – 45 cm. Velký pudl: 45 – 60 cm.

Plemeno: FCI IX. – Společenská plemena a toy. Sekce 2 – Pudl. Bez pracovní zkoušky.

Oficiální zkratka v ČR: P

Číslo standardu: 172/ 14. 04. 1999 (Velká Británie)

Historie: Pravděpodobně je pudl jedním z nejstarších psích plemen na světě. Psy podobní pudlům jsou vytesáni na antických reliéfech z počátku našeho letopočtu. Jeho původ ale není znám. Někteří odborníci se domnívají, že jeho pravlastí je Asie, jiní si myslí, že pochází ze severní Afriky. Dokonce se ani neví, z jakých plemen byl vyšlechtěn. I když je pudl znám v Evropě nejméně 400 let, jeho přesný původ neznáme. Němci považují pudla za německé plemeno, Francouzi za francouzské. FCI přiřkla pudla Francouzům, jelikož odpovídají za standard. Nejpravděpodobněji vznikl z tzv. vodních psů, užívaných k lovu vodních ptáků. Vodní psi byli příležitostně využíváni i na pastvu ovcí. Byli to psi přibližně německý ovčák. V průběhu 16. století se pudl začal chovat i v menších velikostech, až byl vyšlechtěn pudl trpasličí, jeho velikost byla dále zmenšována až do velikosti toy pudla, který byl velmi oblíbeným společníkem vznešených dam. Původně se mu říkalo rukávníkový pudl, protože byl tak malý, že by se vešel i do rukávníku. V 50. letech velmi vzrostla jeho popularita a stal se jedním z nejrozšířenějších plemen na světě.

Typy: Podle FCI jsou pudli rozděleni do čtyř skupin podle velikosti – toy pudl, trpasličí pudl, střední pudl a pudl velký.

Celkový vzhled: Tento pes s elegantním vzhledem má ušlechtilou hlavu s výrazným čenichem hnědé až černé barvy, podle toho, jakou barvu má jeho srst. Oči mandlového tvaru mají živý výraz a jsou černé nebo tmavohnědé, u hnědých psů mohou mít i barvu jantaru. Uši má tento pes nasazené nízko, jsou dlouhé a přiléhavě visí podél lící. Jsou pokryty dlouhou, zvlněnou srstí. Tělo má harmonickou stavbu, je delší než vyšší, s hlubokým hrudníkem, krátkým, rovným hřbetem a svalnatými bedry. Ocas je nasazený vysoko, je nesený šikmo vzhůru.

Srst a barva srsti: Pudl je dělen podle druhu srsti na 2 druhy: Pudl s kadeřavou srstí: má hojnou srst, jemné struktury, vlněnou a kadeřavou, elastickou a před tlakem ruky odolnou. Musí být silná, hustá jednotné délky, zformovaná do kudrlin, které jsou zpravidla česané. Na dotek tvrdá srst, která vytváří dojem koňské srsti, je nepřijatelný.  Pudl s provázkovou srstí: Má hojnou srst, pěkné struktury, zvlněnou a kadeřavou, zformovanou do stejně dlouhých charakteristických tenkých provázků, minimálně 20 cm dlouhých. Čím delší provázky jsou, tím jsou lépe hodnoceny. Postranní provázky na hlavě mohou být za ušima stuhou uvázány. Pudl má srst bohatou a dostatečně dlouhou. Přiznané zbarvení je bílé (jednobarevného tónu, oči černé nebo tmavě hnědé, drápky a čenich nosu černé), šedé (tón stejný, nepřechází ani do bílé, ani do černé, či temně hnědé nebo černé, čenich nosu a drápky jsou černé), meruňkové (tón je stejný, nepřechází do hnědé, bílé nebo krémové, oči, čumák nosu a drápky jsou černé nebo temně hnědé), hnědé (tón stejný, dostatečně tmavý, oči temně hnědé nebo temně jantarové, čenich nosu, víčka, pysky, dásně, patro v tlamě a drápky jsou tmavě hnědé nebo černé) a černé (čenich nosu, víčka, pysky, dásně a patro v tlamě, podušky na tlapkách a drápky jsou černé).

Péče: Pudl má srst, která nelíná, vyžaduje však vytrvalou péči v podobě kartáčování a vyčesávání, aby se nestala plstnatou. Její odumřelé chlupy se na hřebenu dobře zachytí. Jednou za dva měsíce je nutné je stříhat. Střihy jsou povoleny 4 a to: kontinentální, anglický sedlový, moderní – baby střih a klasický – na lva. Na výstavách se nejvíce preferuje baby střih a kontinentál. Zvláštní pozornost je potřeba věnovat hygieně uší, jelikož by se zde mohly chlupy zachycovat spolu s ušním mazem a mohly by ucpat zvukovod a důležité je také pečovat o chrup, zejména menší pudl má sklon k zubnímu kamenu.

Povaha: Pudl je jemný a senzitivní pes, který nemá rád hrubé zacházení. Pudl je přizpůsobivý a pořídit si ho mohou i starší lidé, pro něž jsou vhodní menší pudlové. Pudl umí být velmi dobrým, něžným společníkem, na člověka je velmi vázaný a nemá tendence utíkat. Při vhodné výchově je klidný, zůstává však hravý a dobře naladěný. Zvyknout si na další zvířecí obyvatele domácnosti mu zpravidla nečiní potíže. Je vhodný i do rodiny s dětmi. K cizím lidem může být nedůvěřivý.

Vztah k dětem: K dětem má pudl velice pěkný vztah a pro jeho hravost je jim velice dobrým kamarádem a společníkem při jejich dovádění. Je však vhodný spíše do rodiny s většími dětmi, z velmi malých dětí nebývá příliš nadšený a nesnáší jejich křik a hrubost.

Výchova: Pudl je pes nenáročný na výchovu. Jeho temperament se dá zvládnout důsledným zacházením. Je učenlivý a přizpůsobivý, je proto vhodný i pro začátečníky.

Držení: Je vhodný jak do bytu, tak do domu se zahradou. Potřebuje však stálý kontakt se svým pánem, není tedy vhodné jeho ubytování v boudě nebo v kotci.

Pracovní využití: Pudl není příliš vhodný pro pracovní využití.

Hlídací využití: Toy, trpasličí a střední pudl nejsou příliš dobří hlídači, ale návštěvu vždy ohlásí štěkáním. Velký pudl je většinou velmi ostražitý a plní dobře i funkci hlídače. Vůči cizím lidem však není agresivní.

Pohyb a fyzické vlastnosti: Pudlové všech velikostí jsou temperamentní a potřebují hodně pohybu. V kondici je udrží plavání, hry s míčem a dlouhé procházky s možností volného pohybu – nemají tendenci utíkat. Pudlové se také výborně hodí k různým psím sportům.

Kynologie: Agility, flyball, obratnost, aportování, frisbee, tanec se psem.

Nejčastější nemoci: Kožní problémy – zánět mazových žláz (dědičné), tuberkulóza kůže, mokvavý zánět kůže, neurogenní dermatitida, alergie oční onemocnění – šedý zákal (dědičné), zelený zákal (dědičné), progresivní atropie sítnice (dědičné), dystrofie rohovky, dědičná šeroslepost, anomálie slzného kanálku.

Zvláštnosti plemene: Pudl byl miláčkem mnohých známých osobností, státních i veřejných činitelů, spisovatelů, umělců-malířů i muzikantů. Například Beethoven napsal elegii na smrt svého miláčka a G.Gaine sepsal báseň „Ctnostný pes“.

Příprava na výstavu: Výstavním psům se srst upravuje do několika střihů. Používá se klasický, neboli lví střih, který je historicky nejstarším, ale dnes se již příliš nepoužívá, střih moderní, který je oblíbený pro svou snadnou údržbu, ale na výstavách není příliš často k vidění, neboť byl nahrazen efektnějšími druhy střihů, střih anglický , který je velmi pracný au nás si nezískal velkou oblibu. Dalším je velmi oblíbeným tzv. „Baby“ střih, který byl dříve povolen jen u dorostenců, střih kontinentální, jeho obliba stále vzrůstá iu nás, střih karakulský, který je poměrně rozšířen v Německu, střih skandinávský, který je oblíbený u psů po skončení výstavní kariéry a je tolerován u třídy seniory, střih holandský, střih západopacifický, střih jehněčí a střih sportovní, kdy celý pes je ostříhán velmi nakrátko. Sportovní střih vyžadují lidé, kteří se nechtějí příliš věnovat péči o srst, a je využíván u psů po skončení výstavní kariéry. S tímto střihem se u nás setkáváme nejčastěji.

Rady a doporučení: Pudla by si neměl pořizovat nikdo, kdo nebude mít čas nebo chuť na náročnou úpravu jeho srsti.

Výživa štěněte: Štěňata by měla být od matky odstavena asi ve věku sedmi týdnů, a měli by přejít na suchou stravu pro štěňata. Výběr kvalitního krmiva je v tomto období velmi důležitý, neboť v období do jednoho roku roste štěně nejrychleji. Krmivo by mělo být vyvážené a obsahovat všechny prvky potřebné pro správný vývoj psa.

Výživa dospělého psa: Pohybově aktivní pes má jiné nároky na potravu než pes, který se hodně nepohybuje. Krmivo by mělo být vybráno podle hmotnosti a věku psa, a také podle zaměstnanosti psa. Pro psy v běžném zatížení a menší pohybové aktivitě je vhodné krmivo, které psa udrží vitálního a ve výborné kondici, pro psy pohybově velmi aktivní je určeno krmivo, které obsahuje vyšší podíl bílkovin a tuků.

Výživa starého psa: Starším psům se mění jejich látková výměna, již se příliš nepohybují a častěji spí. Tyto změny by se měly také odrazit na složení potravy. Pro stárnoucí psy je vhodné takové krmivo, které svým nižším obsahem tuků a bílkovin méně zatěžuje organismus psa, a vyšším podílem vitamínů a minerálů působí preventivně proti osteoporóze. Toto krmivo je také vhodné pro psy se sklonem k obezitě.