Pes je zvíře teritoriální, to znamená, že má své území, které si brání. Je to pozůstatek z doby, kdy ještě domestikován nebyl a nic nemůže toto vrozené chování změnit. Otázka je, jakým způsobem a kdy si svoje teritorium brání.

Moje doupě, můj domov

Hlavní příčinou, proč byl pes domestikován, bylo právě to, že díky tomuto vrozenému chování chránil svoje teritorium před vetřelci. Že se blíží někdo nepovolaný, dával najevo hlavně štěkotem. Nejen, že tak svému pánovi udělal službu, ale zároveň tím chránil i sebe a to, co mu patřilo.

Jako svoje doupě bere pes jak svůj dům, tak i místo, kam chodí odpočívat. To si dokáže chránit někdy až hystericky. Buď hlasitě štěká, nebo v horším případě dokonce zaútočí. Záleží, zda se cítí pes být vůdcem smečky, to znamená i svých lidí. Čili na výchově.

Pes by měl tedy od samého počátku vstupu do rodiny vědět, kdo je zde na samém vrcholu smečky. Pokud mu dáme prostor k tomu, aby si toto místo osvojil, je jasné, že se tak bude i chovat. Mohou tedy nastat problémy hlavně tehdy, když přestaneme, byť nevědomky, jeho pozici vnímat. Může dojít dokonce k útoku, protože pes si to vyloží právě tak, že chceme převzít jeho funkci nejvýše postaveného jedince ve smečce.

Můj pán, můj vzor

Psovi nevymažete z hlavy to, že svoje území musí ochraňovat. Je úplně jedno, jaké plemeno máte a jak velký to je pes. Vždy bude při vstupu dalších jedinců na jeho území nějak reagovat.

Pokud bude pes vědět, že na vrcholu smečky je jeho pán, neznamená to, že přestane svoje území chránit. Jen bude čekat na reakci svého nadřízeného jedince, ale i tak může štěkotem oznamovat, že se mu příchozí nelíbí, eventuálně tím naznačí, že vstupuje na cizí území a že pes to tak i vnímá.

Pokud i přesto, že psovi jasně určíme jeho postavení ve smečce, zaútočí v případě vstupu do jeho teritoria, něco jsme zanedbali. Toto riziko podstupujeme v případě, že psovi dovolíme například sdílet společně postel nebo za prohřešky nepřichází žádné tresty.

Měli bychom mít na paměti, že to může být příčinou jeho nepochopitelného chování, které za jiných okolností vyloučíme. To znamená, že ujistíme sami sebe i okolí, že pes by nikdy nikomu neublížil. V momentě útoku pak přestaneme jeho chování chápat, byť je zcela v souladu s tím, jak vnímá svoje postavení v domácnosti.

Jasná pravidla pro psy

Pes musí mít od samého počátku jasno, jaké je jeho zařazení v hierarchii, do které vstoupil. Lze tím předejít mnoha nedorozuměním. Zároveň pes nemá v hlavě chaos a ví velmi dobře, kdo je jeho nadřízeným jedincem ve smečce.

Je také nutné si uvědomit, že pes může reagovat zcela nestandardně i v určitých fázích jeho vývoje. To znamená například v dospívání, v pohlavní vyzrálosti, ale i při onemocnění.

Je prostě potřeba neustále sledovat, jak se pes chová a dokázat určit, proč to tak je. Pokud svého psa dobře znáte, zcela jistě to není problém. Každý chovatel tak má možnost okamžitě zakročit a věci uvést do pořádku.

Autorka: Naďa Kučerová
Zdroj: hafici.cz