Plemeno je ceněno pro obrovskou sílu a vytrvalost, poslušnost, inteligenci a lovecké schopnosti. Aljašský malamut je náročný na prostor a výcvik, vyžaduje časté a dlouhé procházky a intenzívní cvičení. Jde o sociálního psa, který se dobře snáší s jinými psy i příslušníky rodiny.

Anglický název plemena: Alaskan Malamute

Krajina původu: USA

Doba vzniku: Starověk

Původní využití: Saňový pes

Využití dnes: Saňový pes, společník

Průměrná délka života: 12 – 13 let

Hmotnost:
Feny: 34 kg
Psi: 38 kg

Výška v kohoutku:
Feny: 58 cm
Psi: 63 cm

Plemeno:
FCI V. – Špicové a primitivní typy.
Sekce 1 – Severské tažné plemena. Bez pracovní zkoušky.

Oficiální zkratka v ČR: AM

Číslo standardu: 243 / 1995 (USA)

Aljašský malamut

Historie:
Asi před 4000 lety, ale pravděpodobně ještě dřív, eskymácké kmeny při migracích z chladných oblastí Sibiře křižovaly Beringovu úžinu. Kulturou se tito lidé odlišovali od ostatních národů Nového světa a jejich historie (s nimi i historie jejich psy) je obklopena mnoha záhadami. Proto se o jejich raném vývoji můžeme jen dohadovat. Předešlý život Eskymáků sestával z nomádského putování v extrémně krutých podmínkách. Psi a saně byli nejcennějším majetkem a díky tomuto způsobu života byli nenahraditelní. Tito psi také lovili arktické zvířata pro svou obživu. Byly to neohrožené zvířata, plně přizpůsobené výjimečně nízkým teplotám Aljašky. Slovo Mahlemut bylo používáno pro regionální dialekt aljašských Eskymáků Inupiaq. Mahlemutsky mluvící kmeny zřejmě obývali severovýchodní část Sewardovho poloostrova, kde je také předpokládaná domovina aljašského malamuta. Ustálení typu psů nastalo poté, co se kmeny usadily po velké migraci.

Typy:
Aljašský malamut se nevyskytuje v žádných dalších variantách.

Celkový vzhled:
Aljašský malamut je pes harmonické, svalnaté a kompaktní stavby. Jeho tělo je prodloužené, má silný krk, hlubokou a širokou hruď a rovná záda. Hrudní a pánevní končetiny jsou silné a pevné, dobře zauhlené s uzavřenými „sněžnicovými“ tlapkami. Hlava široká, velká se středně velkými stojatými trojúhelníkovými ušima. Oči jsou středně velké, mandlového tvaru a jsou šikmo uložené, upřednostňují se tmavohnědé oči. Modré oči se považují za hrubou chybu a jsou důvodem vyřazení z chovu. Čumák, okraje pysků a okraje očních víček jsou vždy černé, pouze u červených psů jsou hnědé. Ocas je nasazen v linii páteře, je dobře osrstěný a je nesen nad hřbetem, ne však zatočený.

Srst a barva srsti:
Srst se skládá ze silné krycí srsti, která nesmí být dlouhá ani měkká a husté, mastné a vlnité podsady. Na bocích je srst krátká až středně krátká, delší je na krku, plecích, zadní straně zádi a na zadní straně stehen a ocasu. Standard dovoluje barvy od bílé přes světle šedou až po černou, povolené jsou i žluté, červené a hnědé odstíny. Spodní strana těla je vždy bílá, stejně tak kresba na hlavě.

Péče:
Aljašský malamut shazuje podsadu dvakrát ročně a ztratí ji všechnu najednou. Tato velmi intenzivní línající fáze trvá asi tři týdny. Podsada vypadává ve velkých chomáčích. Chovatelé v teplejších oblastech zaznamenávají trvalé nepozorovatelné línání po celý rok. Aljašský malamut je poměrně čistotné a nepáchnoucí zvíře. Má sklony se mýt jako kočka. Ačkoliv je celý zablácený, očistí se sám. Proto se koupou minimálně, 1 x ročně. Kromě období línání nevyžaduje téměř žádnou péči o srst. U fen línání navazuje zpravidla na hárání. Aljašského malamuta netrimujeme ani nestříháme. Občasné kartáčování je třeba k odstranění odumřelé srsti. Samozřejmostí je udržovat drápky ve správné délce, pravidelně kontrolovat stav tlapek, čistotu uší a zdraví zubů. Na světlé srsti v okolí očí se mohou vytvářet tmavé stopy po slzách, věnujte proto pozornost také očím.

Povaha:
Podobně jako všechny ostatní severské saňový psi, i malamuti jsou přátelské, zvyklé na život v svorce. Vůči lidem jsou milé a kamarádské. Nevadí jim celoroční pobyt venku, ale kvůli pěstování úzkého kontaktu s lidmi není vhodné, aby byly celý den drženy ve voliéře. Nejlepší je poskytnout jim výběh s možností navštívit svou rodinu v domě. Mají silně vyvinutý lovecký pud, a když jsou od malička navyklé na soužití s jinými zvířaty, dokážou si na ně zvyknout, ale neměli bychom je nechávat spolu bez dozoru. Pokud nejsou na zvířata zvyklá, rádi jejich pronásledují. Při setkání s cizím psem, hlavně samci, dávají najevo své dominantní postavení, což může vyústit až do souboje. Nemají rádi samotu a nudu. Ideální je, když se chovají ve dvojici nebo skupině.

Vztah k dětem:
Díky své jemné povaze je aljašský malamut oblíbeným rodinným psem. Zdá se, že přímo miluje dětskou společnost. Protože jsou však velmi silné, nenechávejte je s dětmi bez dozoru.

Výchova:
Cvičení aljašského malamuta je výzvou vašim schopnostem. U tohoto plemene je zvlášť důležité začít s cvičením brzy – do 6 měsíců postačí hry, pak začneme s cvičením základních povelů (tehdy to již dovoluje pohybový systém). Určete pravidla hry a ujistěte štěně, že jste v převaze. Důkazem vaší převahy je to, že očekáváte vždy splnění vašeho požadavku. Pokud zjistí pes, že nejste důsledný, dříve či později si navykne neposlouchat. Tento svorkové orientovaný pes rád splní vaše požadavky, pokud jste tzv. super-alfa nebo alfa jedinec. Nejvhodnější jsou proto cviky poslušnosti, ale i mimo cvičiště musí mít pes pocit, že je stále pod vaší kontrolou. Výcvik vyžaduje zkušeného chovatele, který dokáže odhadnout povahu psa a zvolit podle ní nejlepší výcvikovou metodu. Je důležité nezapomenout, že malamut je pes pracovní – potřebuje něco dělat. Zavřít ho na dvoře dát mu kost a čekat, že bude šťastný, není nejlepší nápad. Do dobré kondice se pes dostane cvičením, hraním a vyběháním např. s kolem nebo na túře. Tento pes je výborným společníkem na výlety do přírody.

Držení:
Aljašstí malamuti jsou nejšťastnější, pokud jsou zařazeni do rodinných aktivit. Nejlepší je, pokud mohou vyběhnout a vrátit se „dveřmi pro psy“. Venku by pes měl mít velký oplocený výběh. Plot by měl být odolný a 2 metry vysoký. Pokud se rozhodnete pro kotec, měl by být z kvalitního pletiva o rozměrech 2,5 m x 6,5 m a minimálně 2 m vysoký, přičemž strop by měl být pokryt pletivem. Umístění kotce by mělo být na stinném místě, ale ne daleko od lidí, v kotci by měl být vyhrazen prostor pro boudu, kde by naopak neměl být pes rušen. Bouda by měla být pevná a solidní s odklápěcího rovnou střechou. Není nutné ji zateplovat, ale spíše ji třeba chránit před nepříznivým počasím a vystlat slámou. Pes pak stráví spoustu času v boudě nebo na její střeše, z níž má pěkný výhled. Malamuti mohou být také v bytě. Jsou tiší a čistotní, velmi zlehka našlapují a obezřetně se pohybují po bytě. Pokud si zvolí oblíbené místo, tráví v něm celé hodiny. Potřebují však dostatek pohybu.

Pracovní využití:
Toto plemeno má pouze sportovní využití. Nejpřirozenější je pro něj práce v zápřahu. Je to rychlý pes, ale ne tak rychlý jako sibiřský husky a není proto typickým psem pro rychlostní závody, spíše dlouhé a střední tratě. Častěji jsou však využívány pro polární expedice, nebo se využívají v soutěži weight-pulling (soutěž v tahu).

Hlídací využití:
Protože je toto plemeno vůči lidem absolutně neagresivní a málo štěká, nedoporučujeme jej jako hlídače.

Pohyb a fyzické vlastnosti:
Aljašský malamut vyžaduje dostatek pohybu, přibližně 10 až 20 km denně. Pobyt ve výběhu nebo zahradě nestačí. Procházky do přírody, tažení vozíku, běh vedle kole jsou ideální. Všechny aktivity musí být prováděny při teplotě do 15 °C, abychom se vyhnuli přehřátí a následným komplikacím. Na volno se může pouštět pouze v známém prostředí, jinak se doporučuje vodit ho na vodítku. Málo pohybu způsobuje nudu, a pak si najde aktivitu sám. Po dvou letech se stává aljašský malamut klidnější.

Kynologie:
Mushing, canicross, skijöring, bikejöring, pulka, weight-pulling

Nejčastější nemoci:
„Sněžný“ nos a slabá pigmentace, červené skvrny, progresivní retinální atrofie, dysplazie kyčelního kloubu, vlčí tma (snížená schopnost vidět za šera), chondrodysplazie (nedokonalého vývoje kostí).

Zvláštnosti plemene:
Dokážou přežít až v -70°C. Díky své velikosti, síle a protože byl určen k tahání těžkých nákladů na velké vzdálenosti, získal si přezdívku „lokomotiva severu“. Jsou tři základní linie aljašského malamuta: Kotzebue – tato linie pochází z Arthur Walden’s psů. Psi této linie jsou výhradně vlkošedé zbarvení a jsou méně agresivní než M’Loot. M’Loot – M’Loot linii vytvořil Paul Voelker. Malamuti této linie jsou podstatně větší než psi linie Kotzebue. Hinman (Hinman-Irwin) – Tato linie zahrnovala pouze několik psů, ale představuje důležitý přínos ke kvalitě plemene. Hinman linie se také v kombinaci s M’Loot a Kotzebue liniemi podepsala pod vytvoření „Husky-Pak“ linie, z níž pochází mnoho šampionů a zakládajících psů.

Příprava na výstavu:
Výstavního psa naučte již v ranním věku stát ve výstavním postoji, chůzi na vodítku u levé nohy bez tahání a také jej navykněte na doteky cizí osoby, protože rozhodčí posuzuje psa nejen pohledem, ale také pohmatem, kontroluje zuby a psům varlata. Několik dní před výstavou můžete psa vykoupat. Prvním krokem bude důkladné rozčesání srsti, potom psa namočte a naneste šampon. Pro aljašského malamuta je možné použít šampon pro bílé psy, který tmavé chlupy neodbarví, ale bílým dodá lesku. Šampon nenanášejte na srst koncentrovaný, nejprve jej rozmíchejte s vodou. Koupání je dobrá příležitost ke kontrole kůže psa. Po důkladném smytí šamponu naneste na srst balzám, a nechte jej několik minut působit, poté opět důkladně opláchněte. Psa vytřete a sušte fénem za současného pročesávání srsti ve směru růstu. Pokud je teplé počasí, můžete jít s mokrým psem na procházku do míst, kde se nemůže ušpinit. Před vstupem do výstavního kruhu můžete psa ještě upravit suchým šamponem, pokud je na nějakém místě srst znečištěna, je dobré ji přečesat.

Rady a doporučení:
Když je tento pes držen v domě, nemělo by tam být horko, protože aljašský malamut nesnáší suchý vzduch. Lidé často zaměňují jejich nelehkou cvičitelnost za „hloupost“. Klíč k úspěchu při tréninku je však v udržení jejich pozornosti a podpoře inteligence. Proto je nejlépe s nimi komunikovat a udržovat dohody, na které jsou ochotni přistoupit i oni. Výjimečně se mohou chovat dominantně k ostatním psům, kočka zde není vhodným společníkem, pokud na ní není zvyklý odmalička.

Výživa štěněte:
Chovatel, od kterého získáte štěně, vám určitě poradí s vhodnou výživou i s dávkami. Později bude třeba přejít na jinou stravu – udělejte to volně. Náhlou změnou se mohou dostavit žaludeční potíže. Obvykle krmíme štěně 3x denně nebo volně. Malamuti jsou úplně dospělí až po 18 měsících věku. Pokud je potrava podávána volně, musí být pod kontrolou. Jsou jedinci, kteří mají tendenci zhltnout vše najednou, což může vést k problémům s obezitou z překrmení. Ze štěněčí potravy na dospělou se přechází obyčejně kolem 9. měsíce věku.

Výživa dospělého psa:
Strava by měla být vybrána podle aktivit a živinových potřeb konkrétního psa. Strava aktivně pracujícího aljašského malamuta by měla být bohatá na tuky (20%) a proteiny (30%). Psům, pracujícím v zápřahu hrozí odvodnění organismu, proto je třeba jim zajistit stálý přístup k čisté, čerstvé vodě. Krmivo může být také podáváno přelité vodou.

Výživa starého psa:
Starší pes, který již není tolik pohybově aktivní a není již pro práci v zápřahu využíván má nižší energetické nároky. Je proto nutné postupně přejít na krmivo s nižším obsahem tuků a proteinů, s vyšším obsahem minerálních látek. Na trhu je dostatek krmiv určených psím seniorům, jejichž složení odpovídá potřebám psa v starším věku.